Čáslavka 1985 - seriál o hledání - třetí díl

26.04.2017 09:36

S rýžováním to je tak: Nemusí pršet, hlavně když kape.

Když se tak probírám tou starou prací, tak je dobrý vypíchnout pár lidí, který v tý době bylo možný v okolí zastihnout. Například v hospodě v Podmokách se vyskytoval jeden dědek, co byl už tenkrát dost starej na to, aby mohl vypravovat, co uzná za vhodný. Hospoda to byla luxusní, v dobách Jednot a IV. cenovejch skupin to byl spíš tím pojetím spíš klub. Otevíralo se tam odpoledne, a jen někdy, a místní věděli kdy otevříno bude, ať bylo na ceduli za oknem napsáno, co chtělo. Mimochodem, dodneška tam bejvaj vyhlášený karetní turnaje v Prší.

  Byly to takový časy, že bylo možný nechat bágly v lese, neboť nebyly houmlesáci a bezďáci a čórkaři soudobýho stylu. Dalo by se říct, že systém, kterej byl nastavenej tak, že si lidi šlohli, co potřebovali v práci, redukoval bežnou kriminalitu na veřejnosti. Tak jsme si nechali bágly přímo na místě, kde jsme měli postavené v potoce splavy. Normálně jsme v lese tábořili pod celtama, takže okolo ohniště kde jsme vařili, byly všechny naše věci. A šli jsme do Podmok do hospody. Sice jsem byl trošku nezletilej, ale to už je dávno promlčený.

  Jelikož v místnosti, kde byl výčep, byl zasedací pořádek, a to bylo stejný i v druhý hospodě na opačný straně údolí, v Kozohlodech, zlatokopové, trapeři, čundráci a podobná chamraď, měla vyhrazené místo u stolu u dveří. Jak taky jinak, přivandrovalci patřili tam, kde se sedělo nejhůř. Byl tam provoz, bylo to daleko od pípy, a táhlo tam. Jak v Podmokách, tak v Kozohlodech. No a v Podmokách byl zrovna ten večer na malejch pivech jeden dědek, a povidá, že mu je už osmdesát osm. Měl takový kožený tlustý uši, teda spíš jedno, to druhý mu z půlky prej ukous Frištenský, když s ním zápasil. No to bylo něco! Takovej slavnej borec. Tak jsme pili na Frištenskýho griotku, udělanou jako grog, s horkou vodou, a pivko.

  Dědek se ukázal jako velkej odborník na počasí, protože říkal, že když ho nebolí koleno, tak nebude pršet, že to má z toho zápasení, a tak to pozná dycky. Řikal: „Hoši, takhle sucho bude až do listopádu.“  No nevěřte mu, když mu ucho ukous sám Frištenský, to byl panečku přece někdo.

  Jenže hospody maj takovou vlastnost, že maj zavíračku. Tak stojíme přededveřma, za náma tma, a přidáváme přes klandr nějakou vodu do potoka, co tam teče rovnou před hospodou. Vody bylo málo, blbě se plavilo na splavech. Nalitý jak laténský sekery, venku tma, měsíc nikde, hvězdy svítí. Nešli jsme tedy spát na ten kemp, co jsme si udělali v lese, potmě to nejde, baterku nikdo nevzal. A než se někde vyválet, tak jsme se rači váleli na louce, kde se tehdy začaly stavět chaty. A koukáme na hvězdy, jak zalejzaj za mraky. No co, dědek říkal - sucho do listopádu. Ještě že tam byly na tý louce ty rozdělaný spodky chat, protože se zved vítr a blesk stíhal blesk. Co bouřka, průtrž jak noha to byla. Jak se rozednilo, mažeme do našeho tábora.

  Jenže jak se tam dostat, když jsme na blbý straně potoka. V něm je normálně tak pět deset čísel vody, a teď bylo půl metru. A hnědým bahnem ze břehů to teklo poměrně fofrem. Sem tam pluje větev, sem tam kmínek. No jít až do vesnice na most, tak to se nám fakt nechtělo. Pučili jsme si tedy -na tý louce jak jsme spali, to nebylo daleko - lano. Vypadalo stejně, že ho nikdo už potřebovat nebude, a dostali se na druhou stranu. Všechno mokrý. Naše splavy vzala voda, jeden rozštípnutej jsme našli až v zatáčce u lomu, druhej to přežil v pohodě, zůstat zaklíněnej v olši na břehu jenom kousek od tábořiště.

  Tak dědka jsem od tý velký vody neviděl, a pro nás bylo dobrý, že na další tejden bylo na šlichování se splavama v potoce vody dost.

  Tak, a něco tedy k tý práci. K tý, o který tady píšu, že ano. J Bylo potřeba tomu dodat nějakou šťávu, a tak vedle stratigrafie náplavu bylo potřeba zajistit nějaký analýzy, co nejdou udělat doma v pokojíčku. A o tom zase příště.

Jirka VavřinaDETEKTOR CENTRÁLA weby.