ČS.opevnění - Val na obranu republiky

06.02.2014 18:47

Předválečné opevnění - Val na obranu republiky

   Přes pět stovek stran má kniha Val na obranu republiky napsaná kolektivem Martina Ráboně, Břetislava Kachlíka a Oldřícha Gregara. Otázky kolem mobilizace, a ta hlavní, měli jsme se v roce 1938 bránit, je častou nití spojující rozhovory fanoušků militárií. Nejen zbytky po německé armádě, odznaky, označení, torza výstroje, stojí za sběratelskou námahu. Jenže po naší předválečné armádě toho zase různě poházeno po škarpách a nebo zahrnuto na smetištích zase tak moc nezbylo. O to větší dokumentační hodnotu pro historiky předměty spojené s mobilizací v roce 1938 mají.

Pro zájemce o téma předmnichovské československé armády, a zejména o opevnění, které jsme rozestavěli, a nestihli dokončit, je kniha Val na obranu republiky jistě dobrou volbou. Nevím, jestli se dá ještě sehnat, vyšla v roce 2008 v necelých třech tisících výtiscích. Pokud si dobře pamatuju, stála docela dost, okolo osmi set korun.

Publikace rozhodně stojí za to. Mít ji, vlastnit ji, mít ji po ruce. Jsou v ní popsány, a doplněny fotkami, těch je jistě několik set, i opravdové lahůdky. Zkoušky německých protibetonových střel, fotografie dnes již nedostupného spojařského vybavení, zbraně včetně prototypů, nebo nákresy objektů tak, jak byly ponechány němcům v roce 1938.

  Určitě je zajímavé dozvědět se něco o stavebních firmách a jejich šéfech, nebo o systémech překážek, o potížích které stavby provázely, o výkupech pozemků pro ně, či detaily o výstroji zvonů a kopulí, nebo si projít dokumentaci dělostřeleckých srubů včetně unikátních fotek když měly ještě střílny pro houfnice. A k tomu všemu popisy celé linie těžkého opevnění a valné části těch nejzajímavějších objektů lehkého opevnění. Těžko říct, kdo z dnešních čtyřicátníků se o opevnění nezajímal, kdo si alespoň  kus linie neprošel, kdo se nezamýšlel nad věčnou otázkou - Měli jsme se v roce 1938 bránit, když koukal někde v Orlických horách, na Ostravsku, nebo kdekoliv jinde na pozůstatky naší pevnostní architektury.

 

Jirka Vavřina, DETEKTOR CENTRÁLA