Encyklopedie moderních metod v archeologii

26.03.2014 00:26

Otisky, pyly, letokruhy, i metalografie

  Poučná publikace nakladatelství Libri autora Martina Hložka Encyklopedie moderních metod v archeologii s podtitulem Archeometrie dává dobrý přehled o způsobech zkoumání archeologických nálezů. Je to zkoumání trochu hlubší a jiné než to základní, leč též nesmírně důležité členění dle vnějších znaků nálezu.

  I když těžko se stoprocentní jistotou můžeme soudit, zda mohou náhodné nálezy poskytnout dostatek takzvaných nálezových souvislostí, zejména na poli, kde je nyní oráno drastickým stylem sekání půdy, určitě přinesou aspoň informaci o poloze. I takové, z pohledu úplnosti  informací o kontextu, znehodnocené sběry  pomůžou s datací dalších nálezů, a stojí nesporně za to údaje o nich zachovat. Je třeba nesmírně pečlivě datovat polohu, místo, ale i obecnou dokumentaci samotného artefaktu. Encyklopedie Archeometrie může vážné zájemce o historii posunout k většímu respektu k dalším získatelným údajům. Velkou hodnotu mají ku příkladu pyly, které jsou v původní kulturní vrstvě kolem nálezu. Informace o rostlinách z doby, která je datována právě pomocí základního ohledání artefaktu je důležitá propoznání co jsme kdysi pěstovali, a jaké to bylo. Tady přesahuje archeologie až do botaniky.

.

  Pozoruhodné je, jakou hodnotu mají údaje získatelné pomocí zkoumání kovů, slitků. Daří se z nich určovat pomocí charakteristických mixů chemických prvků třeba potenciální místa, kde byly těženy rudy, a nebo pokud jde o mineralogické expertízy kamenů ve špercích, tak také odkud byly kameny získány. To samo o sobě už může něco napovědět o obchodu a migracích tehdejších dob. Zase, čas se určuje ze základních informací důležitých konkrétních artefaktů jako datovatelných nálezů.

  Moderní hospodářské metody v lesích, dramatická těžba dřeva pomocí strojů, a někde i v podstatě strojní výsadba, zasahují také do historického uložení předmětů. Přesto má smysl zachovávat jak kousky dřeva, doprovázející artefakty, nebo látek, kůží z obalů. A dále je společně s časovou informací získaného nálezu zkoumat. A tak když už se něco dostane na světlo, a dokážeme to poznat a nezničit, má smysl postupovat v dalších krocích s velkou kázní a společenskou zodpovědností. Už třeba způsoby činění takových kůží nějakého váčku jsou pro archeology informací, kterou dokáží zpracovat, využít, a sestavit  z takových střípků celistvější obraz naší historie.

.

  K knize jsou i hodně silné pasáže, třeba fotografie detailů nálezů s otisky prstů dětí na keramice, nebo otisky klasů z tehdejších luk. Vždycky, když předmět je silně poznamenán člověkem, je hodnotný. Pro mě to je zajímavá kniha, která ve mě prohloubila ještě víc respekt k pozůstatkům naší historie. Na druhou stranu, bez zájmu o tuhle problematiku neseného znalostmi získanými při používání detektoru kovu bych se asi stejně jako mnoho dalších lidí o příležitosti skryté v moderních archeologických metodách nikdy nezajímal. Asi by mi bylo i jedno, jak je hospodařeno na polích a jak jsou těžebními prostředky rozjížděny souvislé plochy v lesích a jak se po kousíčkách naše minulost ztrácí stavebním tlakem na krajinu. To je ale skutečnost, realita.

   Ne všechna místa, kde se staví nebo hospodaří, lze současnými zdroji naší společnosti a rozpočty výzkumných organizací probádat. Nebo alespoň plošně pochůzkou před lidskou činností smysluplně prověřit. Není přece možné zakázat kácet, ekonomicky orat, budovat cesty, nebo projít všechny výkopy pro cokoliv. Tak je možná docela důležité, aby povědomí člověka o takových okrajových věcech, jako jsou archeologické metody, bylo o trochu větší. Znalosti přináší přirozeně větší naději na odpovědné chování a správná lidská rozhodnutí.

Jirka Vavřina, DETEKTOR CENTRÁLA