Nastavení a podmínky a ....

26.12.2012 15:06

 Začněme tím, že analogové detektory si můžete nastavit jakkoliv. Tedy, kam až dovolí točítka, kam až dovolí zarážky, kam až dovolí přístroj. U toho se zdržíme, prosím. U analogu si uživatel sám ovlivňuje co to bude kdy dělat.  To zanamená, že si může ovlivnit zejména to, co bude dělat špatně. Tak to většinou je, i když, co bylo špatně, za to uživatel života, já, Vy, přece nemůže protože, protože: byl špatný , složitý, obtížný, šílený.... detektor, protože ... ale nikdy,  onen vlastně neúspěšný hledač, neřekne, že si tam namotal něco, nebo nedokázal pochopit něco, co si tam namotal. Tak, pokud jde o laboratorní nastavení, přednastavených vzorců diskriminace, tolik populárních u uživatelsky snažších detektorů, tak to sejme z uživatele, hledače, trýzeň nejistoty, poskytne mu alibi, že když jeho přístroj nic neukazuje, tak on ne....ale to ty v továrně. Ale to by řekl nahlas kdo? Že se bojí... :-)

 Pár čísel. Pokud jde o identifikaci co je co, tedy, čísla, co je co, tak ty nejlepší přístroje mají vražednou jistotu své tovární nápovědy. Je to zhusta přes osmdesát procent, a bývá to třeba i hodně přes osmdesát pět procent, ale už ne devadesát. To ne. Jenže to je tovární nastavení na půdu, hlíny, písky, lesy v zemi mateřské. Hledačí, kteří už mají přístroje s ručním odladěním vlivu půdy, nebo s vyspělým přesným automatem, vědí svoje. A ta studie, kterí se týkala obecně laboratorních nastavení měření, a detektor je, ať chcete nebo ne, prostě a jednoduše, měřící přístroj, poznamenala, že čtyřicetiprocentní správnost identifikace při změně cílů, podmínek, půdy, je při použití továrního nastavení jinde než tam, kde je nastaveno -tedy, v laboratoři a v hlavách inženýrů- je obvyklý výsledek. No jo, ale co s tím padesátiprocentním rozdílem? Jak to řeší? Nepovím, ale povím jak to řeší analogy. Nastavíte si co chcete a svobodně to dokážete, a neuberete si hloubku.

   Ne, nezavírejte to okno, pokud se vám mění nastavení detektoru, tedy, chemie těla, rytmy  a tlaky. Každý v životě svírá strachem svý srdce a sbírá zkušenosti.  Jak by to bylo pohodlné, krásně se v kině bát a vědět, že to dopadne dobře, natuty.  Zkušenosti má každý, i když nechce. A analogy jsou prostě přístroje pro lidi, kteří to sbírání zkušeností milují. Vědí, že nahoru má dolu, a stejně jako křívka co běří cívkou má i život dva vrcholy, jednou si dole, a jednou nahoře, a dole, kopnutý odpad, znamená... :-) Víte co bude dál? Analog Vám neudělá jednu věc. Kdyby byl televizí, nepustí Vám úvodní soundrack, první scénu detektivky, a stříhem neukáže pachatele a zase soundtack a titulky. Nechá Vás, abyste do příběhu vstoupili a užili si ho. Poživačně a živočišně. To, velké TO, to podstané, co je mezi "píp" a vidím. Proto je tak milujeme.

Jirka Vavřina (litrfree)