O Slovanech uplně jinak

04.04.2014 12:58

Že by byla kniha z větve?

  Kniha autora Antonína Horáka o Slovanech úplně jinak opravdu uvažuje o kořenech lidstva z perspektivy společného prajazyka. Je to pozoruhodné dílo, které se odkazuje na celou řadu dedukovaných souvislostí.

.

  Například, že zruční Slovanští řemeslníci byli najímáni etrusky, aby jim tvořili nejrůznější nápisy. Ty se údajně ale neshodovaly pravděpodobně se zadáním, neboť kdo by si nechal pohanět svoji chloubu na věčné časy a ještě tak, že si nechá vyrýt na náhrobek něco v tom smyslu, že jeho mužské vybavení nedosahuje zrovna hifi parametrů. Speciálně u etruského spojení se slovanskými kořeny nápisů je spoustu pozoruhodného, například rozbor textu který se věnuje pouštění větrů v chrámě v důsledku pojídání fazolí. A nebo doklad, že maďarské slovo fasz pochází vlastně ze slovanských kořenů. Něco na tom možná bude.

.

.

  U silnic před časem byli k vidění billboardy jedné komerční střední školy, kde bylo slovo book, a že to není strom. Jako že jsou na té škole chytří, že to vědí. Book je přeci anglicky kniha, to se přece ví. Ovšem to asi nečetli tuhle knihu, neboť z ní lze vyvodit, že taková ta runová, ostrá písma vycházejí z větvičkových písem, a ty větvičky byly nejlepší z buku, a tak možná vzniklo právě slovo book.

.

Zlaté plíšky Pyrgů

  Hodně zajímavé je vysvětlení nápisů na archeologických nálezech, zlatých plíšcích Pyrgů. Je na nich, podle výkladu, zaznamenáno něco jako výrobní postup. V dílně na výrobu zlatých plíšků. A proč to je na nich, když to je vlastně něco jako recept, nebo nákupní seznam? Řemeslník, jak dedukuje kniha, neměl v dílně nic vhodnějšího na zapsání poznámek než ten zlatý plíšek. Měl ho zrovna po ruce, a napsal si to tedy na něj. Možná aby to nezapomněl, co chtěl udělat nebo dělal. Vypadá to ovšem, že měl smůlu, a následně svoje poznámky ztratil.

.

   Určitě též velmi zajímavé je srovnání různých starých písem, a také překlad nápisů. Mě se třeba líbí úryvek, který je přeložen tak, že pisatel příště půjde raději na záchod včas. A nebo na správné místo, to těžko říct. Každopádně, v onom praslovanském jazyku jsem se naučil slovo nočník, a to se řekne pisaráč, což mě připomíná zase francouzský pissoir, pisoár. Na tom něco taky možná bude. Kniha je určitě zajímavá už tématem, a nástinem hypotézy, kterou se snaží doložit, a to že polovina lidských slov všech možných jazyků má společné kořeny v praslovanštině.

 

Jirka Vavřina, DETEKTOR CENTRÁLA

Další glosy ke knihám o histori, archeologii, numismatice či mobilizaci v roce 1938 naleznete v naší Knihovničce.